Hořící keř

16. leden 1969. Na Václavském náměstí se upaluje student pražské filozofické fakulty Jan Palach. Jeho čin je pokusem, jak vyburcovat k akci národ upadající po srpnové okupaci do letargie. V dopisech na rozloučenou Jan oznamuje, že je pouze prvním z početnější skupiny. Pokud nebudou do pěti dnů splněny jejich požadavky, budou následovat další pochodně. Čtvrtý den Jan umírá, aniž by jakýkoli z jeho požadavků byl splněn. Měsíc po jeho smrti zveřejňují média prohlášení poslance Viléma Nového, který Palacha obviní ze spolupráce se západními tajnými službami. Palachova maminka se rozhodne poslance zažalovat. V atmosféře všeobecné stísněnosti však není jednoduché nalézt advokáta, který by ji ve sporu proti představiteli režimu zastupoval. Paní Palachová se obrací na advokátku Dagmar Burešovou. Ta ji však odmítne. Také ona má strach. Na rozdíl od řady jiných si ale Dagmar svou zbabělost uvědomuje.

Od smrti Jana Palacha uběhl měsíc. Poblíž Václavského náměstí se upaluje další mladý student Jan Zajíc. Informace o jeho činu jsou potlačeny, režim už nehodlá akceptovat dalšího mučedníka. V této atmosféře se Dagmar Burešová definitivně rozhoduje přijmout zastupování Palachovy matky ve sporu proti poslanci Novému. Protože Vilém Nový své denunciační výroky vyslovil na předvolebním mítinku v České Lípě, Dagmar se zde snaží najít možné svědky. Všude však naráží na zeď mlčení a strachu. Major Jireš, vyšetřovatel Palachova činu se i pod vzrůstajícím tlakem snaží zabránit vměšování Státní bezpečnosti do vyšetřování. Vilém Nový se za aktivní pomoci oficiálních míst snaží zahájení soudního procesu blokovat. Státní bezpečnost stupňuje psychický tlak na Palachovy nejbližší, pokouší se přinutit Janovu matku, aby žalobu stáhla. Ve chvíli, kdy se už téměř zdá, že boj je prohraný, přichází rozhodnutí o zahájení soudního řízení.

Na konci léta 1969 se konečně rozbíhá soudní proces. Dagmar Burešová do něj vstupuje s nevelkými nadějemi na vítězství. Její situace se komplikuje tím spíš, že Dagmařin manžel Radim, dětský lékař, musí v zaměstnání čelit vážným obviněním zinscenovaným podle všeho Státní bezpečností. Přesto se však zdá, že průběh procesu bude ještě odpovídat pravidlům legality. Dagmar navíc s překvapením zjišťuje, že sám Vilém Nový není pouze jednoznačný padouch a prosovětský kolaborant. Jeho motivace jsou složitější a sahají až do období padesátých let, kdy byl sám Nový persona non grata. Souběžně s pokračováním procesu vzrůstá tlak na Palachovy, aby souhlasili s přemístěním Janových ostatků. Režim se chce zbavit symbolů spojených s érou Pražského jara. Blíží se závěr procesu, který svým vyvrcholením bude znamenat jakousi symbolickou tečku za nerealizovatelným snem o československém "demokratickém socialismu".